Jakub Rafael aka MC Gey je člověk, kterého si extrémně cením jako člověka a samozřejmě taky jako muzikanta! A muziku, kterou si krom textů a rapu často i sám skládá, dělá prostě boží. Stačí si pustit jeho zatím poslední studiové album O tatínkovi, který usnul a pochopíte, jak talentovaný je textař, rapper, producent i výtvarník. Celé album si totiž sám produkoval a vytvořil k němu i cover art. Za tuhle skvělou desku dostal naprosto oprávněně už podruhé cenu Anděl v kategorii rap. Ostatně jediná chyba zmíněného alba je, že po něm nenásledovaly minimálně další tři nové! Mistra slova a čtyřnásobného tátu jsem nafotil v jeho domácím studiu, které je sice velmi malé, ale o to větší má genius loci. Navíc právě tady vzniká ta magie zvaná kvalitní hudba, což celé místo ještě víc povyšuje. Tak račte vstoupit do jeho studia a pojďme se společně těšit na další hudbu od tohoto mága slova a tónů.
Co pro tvůj život znamená hudba?
Je to moje láska, náplň, koníček, práce… Je to nejkrásnější věc na světě. Nesmrtelná magie.
Pamatuješ si, kdy jsi hudbu začal vnímat jako malé dítě a která muzika tě tehdy bavila?
Pamatuju. Bavila mě spousta žánrů. Od Queen a Pink Floyd přes Mišíka, Nohavicu a Kryla až po disco a taneční věci z devadesátých let. Hodně mě ale ovlivnili čeští písničkáři.
A teď k rapu, kvůli kterému jsme tady. Kdy a jak ses k hip-hopu/rapu dostal?
Dostal jsem se k němu skrz rádio, kde už koncem devadesátých let hráli Coolio, Fugees nebo Chaozz. Nejdůležitější moment ale byl, když jsem v roce 1999 dostal k Vánocům CD skupiny Chaozz.
Vzpomeneš si na první hip-hop / rap track, který jsi slyšel? A jaké kapely a rappery jsi tehdy poslouchal?
Asi Gangsta’s Paradise od Coolia a z ČR právě Chaozz… asi track Televize. Od začátku jsem poslouchal Cypress Hill, Fugees, Wu-Tang Clan, Outkast, Chaozz…
Kdy sis uvědomil, že je rap tvůj život a chceš se mu aktivně věnovat?
Hned, když jsem dostal Chaozz.
Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu – hlavně pro psaní textů? A jak moc se v nich odráží tvůj vlastní život a zkušenosti?
Inspirace si bere mě… Život se tam odráží hodně. Občas to jen víc poeticky a abstraktně zabalím.
Pamatuješ si, na jaké akci jsi hrál před nejvíce lidmi? A kolik fanoušků přibližně bylo?
Asi nějaké fesťáky. Colours of Ostrava, Rock for People a tak. Tam mohlo být třeba 6–8 tisíc lidí.
Svůj sólový klubový koncert asi pro 900 lidí na Flédě.
Máš raději živé show, nebo samotné nahrávání ve studiu?
Živé show.
Dnes fotíme v tomhle studiu – je to tvůj hlavní tvůrčí prostor, nebo využíváš víc míst? Máš třeba i speciální studio jen na finální mix a master?
Finální mix a master posílám jinam. To dělá většinou Gaex. Tady dělám hudbu a texty jsem často jezdil psát jinam. Teď už i texty píšu tady, protože všechny děti už chodí do školky nebo do školy, takže je tu přes den klid.
Hudební studio je bezesporu tvoje „druhé doma“. Jak bys popsal prostor, kde tvoříš? Jak důležitá je pro tebe technika a jak moc prostředí samotné?
Mám rád útulno a rád se obklopuju osobními věcmi. Technika je pro mě důležitá a mám rád charakter a vizuál nástrojů. Ale i když jsem neměl nic, tak jsem taky udělal spoustu muziky. Tohle místo má dobrou energii a je tu spousta věcí, ke kterým mám osobní vztah.
Jak vnímáš roli OSA? Pomáhá ti třeba v tom, že z tvojí hudby reálně plynou peníze, i když zrovna nejedeš koncerty nebo tour?
Jsem tam necelý rok. Dřív byla ostuda být pod OSA. Byli jsme jakoby underground rappeři, ale portfolio roste, my stárneme a je fajn, že někdo ochrání tvoje autorský práva, a ještě ti přijde i nějaká koruna.
Máš konkrétní zkušenost, kdy ti OSA pomohla – třeba výběry z rádia, televize nebo streamovacích platforem?
Zatím ty zkušenosti získávám. Potřebuju vybrat miliardy peněz.
Co bys poradil mladým hudebníkům, kteří začínají? Jak důležité je nejen tvořit, ale i mít svoji hudbu podchycenou, aby z ní měli reálný příjem?
Ať nejdřív dělají dobrou hudbu a milujou to. A až potom ať to teprve podchycují.
Když se ohlédneš – co považuješ za svůj největší hudební moment nebo zlom?
Těch je víc. Určitě moje první deska, pak deska RAP-LIFE a O tatínkovi, který usnul. Teď mám takovou fajn pozici, ve který jsem spokojenej a nesoutěžím.
A naopak – máš ještě hudební sen, který bys chtěl uskutečnit?
Abych udělal ještě pár kvalitních alb.
Galerie
Další články
-
MUSIC IS MY LIFE: James Cole
V dalším díle fotografického seriálu MUSIC IS MY LIFE se fotograf Dereck Hard vydává do světa Jamese Colea – jedné z nejvýraznějších osobností českého rapu. Umělce, pro kterého hudba nikdy nebyla trendem, ale životní nutností. Tentokrát jsme se potkali v barrandovských ateliérech, v hudebním studiu… -
Pio Squad - Hudba jako srdce, které nikdy nepřestane bít
První díl fotografického seriálu MUSIC IS MY LIFE otevírá brány českého rapu a hip hopu – žánru, který se stal životní cestou celé generace. Fotograf Dereck Hard zachycuje interprety, pro které je hudba víc než práce nebo póza, v jejich přirozeném pracovním a tvůrčím prostředí. Startujeme…