MUSIC IS MY LIFE: James Cole

Co pro tvůj život znamená hudba?

MUSIC IS MY LIFE!

Pamatuješ si, kdy jsi hudbu začal vnímat jako malé dítě a která muzika tě tehdy bavila?

To je všechno hrozně v mlze. Ale vybavuju si, že po revoluci jsem hodně nasával klipy v televizi. Pamatuju si šuplíky plný kazet, kde bylo strašně moc osmdesátkový hudby mojí mámy. Měl jsem pořád na uších walkmana, kde něco hrálo, a velmi brzo jsem si sám hudbu vybíral a sháněl. Pořád jsem sháněl něco do walkmana.

A teď k rapu, kvůli kterému jsme tady. Kdy a jak ses k hip-hopu / rapu dostal?

Právě už v tý éře walkmana jsem to začal sjíždět. Přešel jsem tam z rockovejch věcí, v tý době to všechno žilo vedle sebe. Pamatuju si Beastie Boys na kazetě, Public Enemy, N.W.A. a tak dál. Bavíme se o první půlce devadesátejch let.

Vzpomeneš si na první hip-hop / rap track, který jsi slyšel? A jaké kapely a rappery jsi tehdy poslouchal?

Na track si nevzpomenu a kapely, jaký jsem říkal v předešlý odpovědi…

Kdy sis uvědomil, že je rap tvůj život a chceš se mu aktivně věnovat?

Ono se to dělo spontánně a neplánovaně. Na začátku všechno. S Hugem Toxxxem jsme ty věci začali zkoušet dělat s takovým mladistvým zápalem. Až po několika letech takovejch pokusů jsme si řekli, že jsme nejlepší a že o tom přesvědčíme všechny.

Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu – hlavně pro psaní textů? A jak moc se v nich odráží tvůj vlastní život a zkušenosti?

Asi nejvíc mě inspiruje, když slyším nějakou hodně dobrou věc – to mám chuť jet hned do studia. Moje texty jsou můj život, odráží se v každým slově. Všechno, co jsem prožil a zažil, se tam odráží.

Pamatuješ si, na jaké akci jsi hrál před nejvíce lidmi? A kolik fanoušků přibližně bylo?

To nevím samozřejmě. Na nějakejch festivalech asi bylo nejvíc lidí, možná na nějakým Votvíráku? Deset tisíc? Netuším.

Máš raději živé show, nebo samotné nahrávání ve studiu?

Tak ten studiovej proces je úplně jinej než hraní naživo. Jsou to dvě různý věci. Ve studiu se něco objevuje – něco, co předtím nebylo. Vzniká nová věc. To je velkej zážitek, hodně osobní, vnitřní, intimní. Koncert je společenská věc pro lidi, událost, kdy už se hraje to, co existuje. Tam jde hlavně o energii mezi publikem a kapelou. Je to hodně intenzivní.

Dnes fotíme v tomhle studiu – je to tvůj hlavní tvůrčí prostor, nebo využíváš víc míst? Máš třeba i speciální studio jen na finální mix a master?

Tady v tom studiu v barrandovských studiích jsme s Ristem a Yardou asi dvacet let. Vznikla tu většina mých alb a věcí. Děje se tu všechno.

Hudební studio je bezesporu tvoje „druhé doma“. Jak bys popsal prostor, kde tvoříš? Jak důležitá je pro tebe technika a jak moc prostředí samotné?

Je to podobný jako doma. Nechceš žít v bordelu, chceš, aby mělo prostředí příjemnou atmosféru a bylo ti tam dobře. Aby tam nebyly krámy a zbytečnosti. Miluju zvuk kvalitních reproduktorů.

Jak vnímáš roli OSA? Pomáhá ti třeba v tom, že z tvojí hudby reálně plynou peníze, i když zrovna nejedeš koncerty nebo tour?

Jo, určitě. Pamatuju si, jak byl covid a najednou nebylo hraní a byl jsem celkově úplně vykolejenej. A pak najednou přišly nějaký příjemný peníze.

Máš konkrétní zkušenost, kdy ti OSA pomohla – třeba výběry z rádia, televize nebo streamovacích platforem?

Dlouhodobě využívám všemožný granty, což jsou příspěvky na tvorbu – ať už klipy, nebo nosiče. A jsem za ty programy rád.

Co bys poradil mladým hudebníkům, kteří začínají? Jak důležité je nejen tvořit, ale i mít svoji hudbu podchycenou, aby z ní měli reálný příjem?

Tvořit, tvořit a tvořit. Hlavně z lásky k muzice. Jakmile člověk příliš myslí na zpeněžení svojí muziky, může to tu muziku nakazit a zkazit.

Když se ohlédneš – co považuješ za svůj největší hudební moment nebo zlom?

Asi největší zářez do historie bylo první album Supercrooo – Toxic Funk. To mi změnilo život.

A naopak – máš ještě hudební sen, který bys chtěl uskutečnit?

Můj sen je bejt navždy fresh.