MUSIC IS MY LIFE: Renne Dang

Co pro tvůj život znamená hudba?

Úplně všechno. Nedokážu si bez ní představit život – ať už z pozice posluchače, nebo umělce. Naplňuje mě a provází mě odjakživa. Ve chvílích, kdy jsem život nenáviděl, i ve chvílích, kdy jsem ho miloval.

Pamatuješ si, kdy jsi hudbu začal vnímat jako malé dítě a která muzika tě tehdy bavila?

Kromě prvních dětských diskoték někde na táboře si vybavuju hlavně hitparády v televizi. Pamatuju si, jak jsem u kamaráda jako malej viděl na hudební stanici asi úplně první videoklip – Kabát – Dole v dole. Krátce potom jsem začal vnímat další věci, od Eminema po Green Day. Máma vždycky poslouchala rock, který jsem od ní jako kluk hodně přebíral. Později, s nástupem internetu, jsem přešel k rapu. Hltal jsem každý album, který u nás vyšlo.

A teď k rapu, kvůli kterému jsme tady. Kdy a jak ses k hip-hopu / rapu dostal?

Jedna z prvních vzpomínek je vypálené CD s 50 Centem od staršího bráchy mýho spolužáka, někdy v páté třídě. Současně s tím jsem začal poslouchat Eminema a dostal se i k českýmu rapu. Okamžitě jsem si to zamiloval – tu volnost vyjádření, formu, který jsem jako kluk ze sídliště rozuměl, a texty, který popisovaly můj život a moje strasti.

Vzpomeneš si na první hip-hop / rap track, který jsi slyšel? A jaké kapely a rappery jsi tehdy poslouchal?

Ze zahraničí určitě 50 Cent – asi Candy Shop nebo In Da Club. Eminem – Lose Yourself nebo My Name Is. Z českýho rapu to byli pro mě tehdy Jay Diesel nebo Divokej Západ. Taky PSH, Indy & Wich, Supercrooo… Hltal jsem to všechno.

Kdy sis uvědomil, že je rap tvůj život a chceš se mu aktivně věnovat?

V pubertě to byl koníček a zároveň terapie. Nikdy mě nic nechytlo tak jako psaní textů. Ale tehdy bylo nepředstavitelný se rapem uživit – zvlášť v podmínkách maloměsta, kde jsem vyrůstal. Prorazit do celý republiky znělo úplně nesmyslně. To, že by to fakt mohlo jít, jsem si uvědomil až kolem sedmnácti, osmnácti, když se mi povedlo udělat první větší singl, kterej měl úspěch i mimo moje město.

Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu – hlavně pro psaní textů? A jak moc se v nich odráží tvůj vlastní život a zkušenosti?

Snažím se pozorovat život, lidi, vztahy, situace – a to pak převádím do textů. Největší inspirací jsou pro mě mezilidský vztahy a obyčejný problémy nás všech. Ve všech mých textech se odráží můj život i život lidí kolem mě. Snažím se prostě jen nastavit v sobě přijímač a nechat to přirozeně plynout.

 Pamatuješ si, na jaké akci jsi hrál před nejvíce lidmi? A kolik fanoušků přibližně bylo?

Nejvíc lidí jsem měl určitě před sebou ve vyprodaný O2 areně, kde jsem vystupoval jako host na koncertu DJ Wiche. Pokud ale mám zmínit svůj sólovej koncert, tak asi letošní Rock for People – hráli jsme v hlavním večerním čase a přišly tisíce lidí, i přesto, že na hlavní stage zrovna hrál headliner. Bylo to šílený – lidi se ani nevešli do stanu.

Máš raději živé show, nebo samotné nahrávání ve studiu?

Obojí má pro mě speciální atmosféru. Miluju se zavřít do studia a vytvořit intimní dílo – dát do něj emoce a pomazlit se s ním, dokud není hotový, zatímco se nikdo nedívá. Ale zároveň miluju ten moment, kdy tu skladbu vezmu a vyřvu ji ze sebe před davem lidí. Obě energie mě naplňujou a nedokázal bych fungovat ani bez jedný z nich.

Dnes fotíme v tomhle studiu – je to tvůj hlavní tvůrčí prostor, nebo využíváš víc míst? Máš třeba i speciální studio jen na finální mix a master?

Tohle je můj hlavní tvůrčí prostor, kde vzniká většina věcí – od nápadu až po finální mixdown. Tady skicuju, vybarvuju a ladím svoje texty do nahrávek. Nahrávám a připravuju skladby do cíle. Těsně před finišem ale už několik let posíláme stopy do studia Audiogarden k Honzovi Křišťálovi, kde pak děláme finální mix a master.

Hudební studio je bezesporu tvoje „druhé doma“. Jak bys popsal prostor, kde tvoříš? Jak důležitá je pro tebe technika a jak moc prostředí samotné?

O většinu technických věcí se stará můj kamarád a producent Ceha. Já se zaměřuju hlavně na prostředí a samotnou tvorbu. Technika je samozřejmě důležitá, ale nehrabu se tolik v kabelech. Potřebuju hlavně klid, abych se mohl zastavit, uzemnit a poslouchat svoje myšlenky. Rád si udělám decentní světlo, svíčky… prostě safe space.

Jak vnímáš roli OSA? Pomáhá ti třeba v tom, že z tvojí hudby reálně plynou peníze, i když zrovna nejedeš koncerty nebo tour?

OSA je super parťák na cestě. Nejen že hlídají, aby se z mých skladeb spravedlivě vyplácelo všem autorům, kteří si to zaslouží, ale často i podporují samotný projekty, který vytvářím. Hodně mi to ulehčuje proces – můžu se tak víc soustředit jen na autorskou tvorbu.

Máš konkrétní zkušenost, kdy ti OSA pomohla – třeba výběry z rádia, televize nebo streamovacích platforem?

Všechno, co jsi vyjmenoval – výběry z rádia, televize i streamů – a navíc granty na vydávání mých alb na vinylech. Tyhle procesy jsou často finančně náročný, ale chceme fanouškům doručit analogovou kvalitu – a OSA mi s tím pomáhá.

Co bys poradil mladým hudebníkům, kteří začínají? Jak důležité je nejen tvořit, ale i mít svoji hudbu podchycenou, aby z ní měli reálný příjem?

Aby v tvorbě zůstali sami sebou a nepotlačovali svoji autenticitu jen kvůli trendům nebo vidině úspěchu. To je to nejcennější. Zároveň je dobrý obklopit se spolehlivým zázemím – týmem lidí, kteří vám pomůžou plnit sny, a v neposlední řadě i partnery, jako je OSA, aby pohlídali, že za svou tvorbu dostanete to, co si zasloužíte.

Když se ohlédneš – co považuješ za svůj největší hudební moment nebo zlom?

Určitě oproštění se od čistě rapový škatulky a experimentování s jinýma žánrama. To mi otevřelo dveře do úplně jiných oceánů.

A naopak – máš ještě hudební sen, který bys chtěl uskutečnit?

Přál bych si, aby moje skladby hrály ještě dlouho potom, co já už tady hrát nebudu.